Parta Billiard

Vojtův comeback

Nečekaný, a nečekaný do té míry, že netuším co psát, abych se nadobro neutopil v propasti sebestřednosti. Ale pokusím se a budu doufat v pochopení čtenáře, který bude mít trpělivost se skrze těch pár řádků, které tu smolím. Účast tradiční, nicméně složení jiné.. a dle mého soudu daleko silnější, protože adeptů na semifinálovou 4ku bylo mnohem více než mi bylo milé. Lucka se sice pomalu ale trvale zlepšuje a na semifinále určitě má, stejně tak i Filip, který měl k semifinále blízko. Navíc nás po hodně dlouhé době nás opět navštívil Petr s Borůvkou, a přišel také nový hráč, Pavel V.

Petr dokázal, že ikdyž se na našich turnajích dlouho neukázal, tak přesto stále umí a umí na výbornou.. prvním, kdo se o tom přesvědčil byl Dan, který od něj dostal naloženo hned dvakrát a rozloučil se tak s turnajem nečekaně brzo a podobně dopadla i konfrontace s Honzou L. Nakolik tam hrálo roli štěstí či smůla nevím, ale když porazíte dvakrát Dana a jednou Honzu L, tak to jenom o štěstí být nemůže.

Co se týká mé hry, do semifinále jsem se vůbec dostat nemusel. S Pavlem V jsem sice vyhrál tři nula ale v klíčových situacích pomohlo štěstí. S Honzou L to byla spravedlivá prohra, ( na tohohle kluka fakt hrát neumím, spoustu nevynucených chyb, hrubé chyby v klíčových situacích a nakonec i trochu smůly) a kdybych s Filipem vypadl, vůbec bych se nemohl divit ( hrál dobře a mě nevycházelo skoro nic) Semfinále bylo však z mé strany daleko lepší. Našel sem rytmus, uklidnil se a trefoval. I Jirka hrál výborně (do té doby neprohrál a porazil i výborně hrajícího Petra) Vyrovnaný zápas rozhodlo dlouhé véčko na černou. K finále už jen krátce: byly to rychlé hry s vysokými náběhy, odehráli jsme je během 30min. Přišlo mi líto, že za stavu 1:1 se všichni, kdo tam do té doby zůstali, zvedli a odešli. Vyšli jsme jen půl hodiny po nich... a že nikoho nezajímalo jak to dopadne.. A to mluvím i za Petra.

p.s. Omlouvám se za to použití slov štěstí a smůla. Jsem si naprosto vědom toho že ve světě příčiny a následku, jaderných částic, kvantových koček, zmrzliny a kulečníku nemají takové výrazy sebemenší opodstatnění. Objektivní realita je však často interpetována omezeným subjektem s omezeným chápáním a v omezených pojmech a v tom případě dochází k sebezničujícímu propojení noetických schopností a ontologických konstant, jejímž výsledkem je naprosto relativní realita jíž vytváří zcela objektivní subjekt. V tom okamžiku se zrodí pojmy jež svou vnitřní rozporností a nevyvratelností odkazují na fundamentální základ světa ve formě věčných otázek. A tak se 14.9.2008 v herně na Sogaardu zdrodila otázka role Fortuny a Virtue, protože okamžiků, které bylo možno popsat slovem náhoda bylo dle mého mínění až příliš mnoho.

Nicméně v kulečníku vyhrává, ten kdo umí využít příležitosti. Někdy přijdou, někdy ne. Já příležitosti měl a dokázal sem jich vužít tolik abych vyhrál. Jestli to bylo štěstím nebo schopnostmi, nevím. Pokud výše uvedenému nerozumíte, rozhodně to nevadí.. Slunce pravděpodobně vyjde tak jako tak a kosa bude stejně.